KOČKY

První dochované písemnosti o předchůdci kartouzských koček pocházejí již ze 16. století, kde je v jedné básni zmínka o „zcela šedých kočkách, které byly ve Francii běžné". Nebyla to však zmínka poslední a v následujících letech se začalo toto plemeno objevovat v literatuře častěji. Lidé začali pojmenování Kartouzká kočka  používat až o století později, kdy se začal užívat pro obecné označení modré kočky ceněné především pro svůj kožich. Až do začátku dvacátého století bylo možné nalézt přirozené kolonie těchto koček v Paříži a v dalších, izolovaných částech Francie, nikde jich však nebylo mnoho, neboť právě pro svoji vzácnou srst a dobré maso se stávaly snadným cílem především kožešníků. Skutečný chov kartouzských koček začal po první světové válce, kdy byly poprvé představeny na výstavě v Paříži. Rozmach kartouzských koček však netrval dlouho, neboť stejně jako u ostatních plemen, tak i na tomto se značně podepsala druhá světová válka, kdy mnoho jedinců zůstalo bez domova a jejich chov takřka ustal. Po válce se tak kartouzské kočky volně takřka nevyskytovaly a i v chovech byly velmi vzácné.

Začátkem padesátých let se skupina nadšených chovatelů rozhodla toto plemeno zachránit a zachovat tak jeho chov. Avšak jedinou možností bylo křížení s jinými příbuznými plemeny blížícími se standardu kartouzské kočky, v tomto případě s perskými a britskými kočkami.